Slavnost Seslání Ducha svatého prožívá celá církev na celém světě. Intenzivně prosí o dary Božího Ducha pro všechny lidi.

Zde je krátké sváteční povzbuzení z velkého mariánského poutního místa.

Správy z Medžugorie, 28.05.2020

Měsíc Panny Marie, měsíc květen končí. Ale stojí za to si připomenout pár lidových zvyků, které jsou spojeny se začátkem tohoto měsíce a které kvůli letošním omezením se na mnoha místech ani nekonaly.

Připomínáme si 800. výročí narození svaté Zdislavy

_{Foto: Zdislava.cz} 

Dětství a mládí

Své dětství a dívčí léta prožila Zdislava na hradě Křižanově a patrně i v Brně, kde byl její otec Přibyslav purkrabím. Po vzoru rodičů měla Zdislava velikou úctu ke kněžskému a řeholnímu stavu. 
Zdislava si přála jako dívka vstoupit do klášteřa a stát se řeholnicí, protože toužila žít v nejtěsnějším spojení s Bohem. V patnácti letech byla provdána za rytíře Havla z rodu Markvarticů, pána na hradě Lemberk v severních Čechách. Po svatbě na Křižanově se tedy přestěhovala do severních Čech na hrad Lemberk. Narodily se jí čtyři děti: Havel, Markéta, Jaroslav a Zdislav.

Zdislavin apoštolát

Společně se svým manželem Havlem postavila Zdislava v blízkém městě Jablonném chrám svatého Vavřince s klášterem pro dominikány. Tento řád s apoštolským zaměřením si Zdislava tak oblíbila, že do něj vstoupila jako laická spolupracovnice, zůstavajíc ovšem v manželství. Do sboru apoštolských spolupracovníků se dostala zásluhou dominikána, Poláka, blahoslaveného Česlava, který v té době – kolem roku 1235 – působil jako představeným polsko-české dominikánské provincie a v Čechách zakládal nové kláštery. Rovněž v Turnově postavila paní Zdislava s manželem kostel a klášter pro duchovní syny svatého Dominika. Její příklad povzbuzoval i jiné k následování.
Ač byla vznešenou hradní paní, často navštěvovala chudé. Poutníci, nemocní a potřební nalézali u ní vždy laskavé přijetí. Podporovala je, kde mohla a sama žila skromně. Byla proto všemi milována a nazývali ji matkou chudých.

Duchovní život a dílo

Svatá Zdislava žila liturgií a denně se účastnila bohoslužeb u dominikánů v Jablonném. Když se tamní kostel ještě stavěl, pomáhala na stavbě i sama Zdislava se svými lidmi. Toužila mít podíl na tomto díle i prací vlastních rukou. Ráda také rozjímala v kapli Nejsvětější Trojice pod hradem Lemberkem. I na hradě měla svou kapli, kde s rodinou oslavovala Boha a vyprošovala jeho ochranu v zlých dobách. Dosud se na Lemberku ukazuje Zdislavina světnička, připomínající podobnou místnost Karla IV. na Karlštejně. Paní Zdislava se nedožila vysokého věku, zemřela na hradě Lemberku roku 1252 ve stáří asi 27 až 30 let. Byla pochována v kostele sv. Vavřince v Jablonném, kde její tělo dodnes odpočívá.

Svatořečení a zázraky
28. srpna 1907 byla Zdislava blahořečena papežem sv. Piem X. a 21. května 1995 byla svatořečena papežem sv. Janem Pavlem II. v Olomouci. Dne 24. října 2000 papež Jan Pavel II. prohlásil sv. Zdislavu za hlavní patronku Litoměřické diecéze. Od jara 2002 dle ustanovení krajského zastupitelstva je patronkou celého Libereckého kraje.

Její svatost se potvrzovala i podivuhodnými skutky, které skrze ni učinil Bůh. V kronice Dalimilově čteme: „Pět mrtvých boží mocí vzkřísila, mnoha slepým zrak vrátila, chromých a malomocných mnoho uzdravila a nad jinými ubohými veliké divy činila“ (Dalimil 87, 5). Když byl na počátku 20. století veden v litoměřické diecézi proces pro její blahořečení, sestavil farní úřad v Jablonném seznam věřících, kteří stvrdili přísahou, že obdrželi od Boha na přímluvu paní Zdislavy různé milosti. Její příkladný život, naplněný láskou k Bohu a lidem, plný touhy po záchraně duší, a její zázračná moc pomáhající tělesně trpícím jsou názorně zachyceny na 24 obrazech, které jsou zavěšeny kolem její hrobky pod kostelem sv. Vavřince v Jablonném. Tato paní svatého života pomáhá mimořádně i dnes všem, kdo se na ni obracejí ve svých duchovních i tělesných záležitostech. Dokladem jsou četná poděkování a dary k jejímu hrobu.
_{Zdroj: Zdislava.cz a kniha Paní Zdislava od P. Ambrože M. Svatoše O.P.}

(www.cirkev.cz)

Papež rozhodl o zapsání sv. Faustiny Kowalské do římského kalendáře

Svatá Faustina Kowalská  se narodila ve vsi Glogowiec nedaleko Lódzi kv roce 1905 a zemřela v Krakově roku 1938. Svůj krátký život prožila mezi sestrami Naší paní milosrdenství, velkoryse následovala povolání, které dostala od Boha, a rozvíjela intenzívní duchovní život, bohatý duchovními dary a prožívaný ve věrném souladu s nimi. V Deníku své duše, který je svatyní jejích setkání s Ježíšem, sama vypočítává, co v ní Pán učinil ku prospěchu všech. V naslouchání Jemu, který je Láskou a Milosrdenstvím, pochopila, že žádná lidská ubohost se nemůže měřit se slitováním, jež bez ustání proudí z Kristova srdce. Tak se stala inspirací pro hnutí vzývající Boží milosrdenství na celém světa. Sestra Faustina byla svatořečena Janem Pavlem II. v roce 2000 a na celém světě inspirovala Boží lid ke vzývání Božího milosrdenství a jeho důvěryhodnému dosvědčování v životě věřících, vysvětluje dekret podepsaný prefektem zmíněné kongregace kardinálem Robertem Sarahem a jejím sekretářem arcibiskupem Arthurem Roche.

V závěru se dodává, že památka sv. Faustiny bude nyní zanesena do všech kalendářů a liturgických knih. Zvláštní texty, které ji budou doprovázet, mají být přeloženy jednotlivými biskupskými konferencemi a publikovány po schválení Kongregací pro bohoslužbu a svátosti.

(Zdroj: Vatican News)

(www.cirkev.cz)