Zástupkyně šéfredaktora jezuitského magazínu America – Kerry Weber, připravila modlitbu, kterou nabízí pro období ohrožení koronavirem. Redakce jezuitského portálu Jesuits Global ji doporučuje jezuitům, všem jejich spolupracovníkům na celém světě a nejen jim. Přinášíme vám český překlad.
Publikováno: 3. 4. 2020 16:30
Foto: Martina Řehořova, ČaV
Modlitba pro čas epidemie Kerry Weber Ježíši Kriste, tys procházel městy a vesnicemi a „uzdravoval každou nemoc a každou chorobu“. Nemocní se uzdravovali na tvé slovo. Přijď nám na pomoc i teď, když se po celém světě rozšířil koronavirus, a dej nám zakoušet svou uzdravující lásku.
Uzdrav ty, kteří virem onemocněli. Ať mají dobrou zdravotní péči, která jim navrátí sílu a zdraví. Uzdrav nás ze strachu, který národům brání spolupracovat a bližním vzájemně si pomáhat. Uzdrav nás z pýchy, s níž bychom se domnívali, že nemoc, která nezná hranic, se nás netýká. Ježíši Kriste, který vše uzdravuješ, zůstávej nám nablízku v této nejisté a smutné době. Buď s těmi, kdo na virus zemřeli. Ať spočinou s tebou v tvém věčném pokoji. Buď s rodinami těch, kteří onemocněli nebo zemřeli. V jejich strachu a smutku buď s nimi a chraň je před nemocí a beznadějí. Ať zakusí tvůj pokoj. Buď s lékaři, sestrami, výzkumníky a všemi zdravotníky, kteří se snaží všechny zasažené léčit a pomáhat jim, a sami se přitom vystavují riziku. Ty sám je ochraňuj je a dávej jim svůj pokoj. Buď s těmi, kdo vedou národy. Dej jim prozíravost, aby jednali s láskou a skutečným zájmem o dobro lidí, kterým mají sloužit. Dej jim moudrost, aby věnovali prostředky na dlouhodobá řešení, která pomohou připravit se na podobné epidemie v budoucnosti a předcházet jim. Ať na nich spočine tvůj pokoj, když o něj na zemi společně usilují. Ať už jsme doma nebo v cizině, ať je kolem nás trpících touto nemocí hodně nebo jen málo, Ježíši Kriste, zůstávej s námi. Buď s námi, když bojujeme o životy, a když je oplakáváme. Pomáhej nám vytrvat a být připraveni. Kéž naše úzkosti vystřídá tvůj pokoj. Ježíši Kriste, uzdrav nás.
Kerry Weber je výkonná editorka magazínu America, celostátního týdeníku amerických jezuitů
Připomínáme si 15. výročí smrti papeže Jana Pavla II.
Před 15 lety dne 2. dubna 2005 ve 21.37 hodin zemřel papež Jan Pavel II. Během liturgické slavnosti Božího milosrdenství se tak uzavřel třetí nejdelší pontifikát v dějinách křesťanství.
Publikováno: 2. 4. 2020 8:30
Jan Pavel II. se stal 264. papežem katolické církve 16. října 1978. Zemřel 2. dubna 2005 ve věku 85 let. Jeho pontifikát trval bez mála 27 let a byl tak po sv. Petru a Piu IX. třetím nejdéle sloužícím papežem.
„Byl především pontifikátem blízkosti, jak k obyčejným lidem, které potkával na svých cestách, tak k biskupům. Jan Pavel II. žil synodálností každého dne,“ vzpomínal v rozhovoru pro vatikánský rozhlas kardinál Sandri. „Biskupy, kteří přijížděli na návštěvu ad limina zval ke svému stolu na oběd. Vždycky si pro ně nacházel čas během zahraničních cest, velmi mu záleželo na synodách,“ vypočítává argentinský kardinál.
Světový papež
Jan Pavel II. se s nevídanou frekvencí setkával s lidmi po celém světě. Během svého působení uskutečnil 104 zahraničních papežských cest, první z nich pouhé 3 měsíce po převzetí úřadu, a 146 cest po Itálii. Již v prvním roce vykonal 4 papežské cesty, mezi nimi i do rodného Polska. Jako biskup římský také navštívil 317 z 333 římských farností
Lidi z celého světa také přijímal. Při středečních generálních audiencích, kterých se uskutečnilo 1160, se setkal s více než 17,6 miliony poutníků. Kromě toho jako nejvyšší představitel katolické církve na zemi podnikl na 38 oficiálních návštěv a navštívil či udělil audienci 246 premiérům a 738 hlavám států.
Na naše území zavítal Jan Pavel II. celkem třikrát. Poprvé to byla pastorační návštěva v roce 1990 ještě do Československa. Samostatnou Českou republiku pak navštívil Jan Pavel II. dvakrát. Poprvé v roce 1995, kdy navštívil Prahu a Olomouc. Svatořečil také ochránkyni chudých a rodinného života Zdislavu z Lemberka a také Jana Sarkandra, který byl v Olomouci umučen. Podruhé pak v roce 1997, kdy se kromě Prahy také podíval do Hradce Králové. Důvodem jeho návštěvy v naší vlasti se roku 1997 stalo tisící výročí mučednické smrti sv. Vojtěcha. V roce 1995, před návštěvou České republiky, přijal ve Vatikánu na oficiální návštěvě i tehdejšího prezidenta Václava Havla.
Papež pro církev
Jan Pavel II se zaměřil se na bezpočet inspirativních příkladů svatosti a stal se hybnou silou bezprecedentní vlny blahořečení a svatořečení. Sám slavil 147 beatifikačních bohoslužeb, při nichž prohlásil 1338 blahoslavených, a 51 kanonizačních bohoslužeb, z nichž vzešlo 482 svatých.
Jan Pavel II. značně rozšířil kardinálské kolegium jmenováním 231 nových kardinálů. V roce 1981 pověřil svého budoucího následníka Josepha kardinála Ratzingera vedením Kongregace pro nauku víry.
Vydal 14 encyklik, první z nich pouhých pět měsíců po svém nástupu do papežského úřadu, 15 apoštolských exhortací, 11 apoštolských konstitucí a 45 apoštolských listů.
Jako akademický doktor vydal také pět svých vlastních knih: Překročit práh naděje (říjen 1994), Dar a tajemství: K padesátému výročí mého kněžství (listopad 1996), Římský triptych (březen 2003), Vstaňte, pojďme! (květen 2004) a Paměť a identity (únor 2005).
Svatý papež
28. dubna 2005, krátce po svém zvolení, oznámil Svatý otec Benedikt XVI., že v případě Jana Pavla II. bude upuštěno od obvyklého pětiletého období před zahájením beatifikačního a kanonizačního procesu. Případ byl pak oficiálně zahájen již 28. června téhož roku kardinálem Ruinim, generálním vikářem římské diecéze. V neděli 1. května 2011 byl Jan Pavel II. blahoslaven. Jan Pavel II. se tak stal nejrychleji blahoslaveným papežem v církevních dějinách.
Papež Jan Pavel II. byl beatifikován v den svátku Božího milosrdenství, který sám ustanovil. Svátek připadá na druhou neděli velikonoční, jak si to vyžádal Kristus prostřednictvím zjevení, které církvi sdělila nejvýznamnější katolická mystička 20. století, polská řádová sestra sv. Marie Faustyna Kowalská.
O několik let později v září roku 2013 papež František předsedal shromáždění kardinálů, na němž stanovil datum svatořečení Jana Pavla II. na Neděli Božího milosrdenství, 27. dubna 2014. Stalo se tak po tom, co v červnu téhož roku teologové přisoudili druhý zázrak Janu Pavlu II. Jednalo se o Kostaričanku s vážným poraněním mozku, která se uzdravila poté, co se její rodina začala modlit k památce zesnulého papeže z Polska. Lékaři pro její uzdravení v den papežova blahořečení neměli vysvětlení.
Přinášíme přehled liturgických slavností ve Svatém týdnu, kterým bude předsedat papež František a také kde je bude možné živě sledovat. Letošní obřady Svatého týdne se budou slavit u Oltáře katedry v bazilice sv. Petra bez přítomnosti věřících.
Publikováno: 31. 3. 2020 12:45
Úřad pro liturgické slavnosti papeže Františka zveřejnil upravený harmonogram liturgických slavností, kterým bude předsedat ve Svatém týdnu papež František vždy v bazilice sv. Petra.
Všechny obřady bude možno sledovat v přímém přenosu Vatikánských médií na webové a facebookové stránce Vatican News a stejně tak i na kanálu YouTube. V Čechách bude všechny bohoslužby přenášet živě TV Noe.
5. dubna 2020 – Květná (pašijová) neděle
11:00 – mše svatá – Svatý otec zahájí Svatý týden obřady Květné neděle
9. dubna 2020 – Zelený čtvrtek
Mše svatá se svěcením olejů se konat nebude
18:00 – mše svatá na Památku Večeře Páně (Missa in Coena Domini)
10. dubna 2020 – Velký pátek – Památka Umučení Páně
18:00 – liturgie Velkého pátku se zvláštním úmyslem přímluv za nemocné a za ty, kdo se ocitli v mimořádných nesnázích
21:00 – Křížová cesta na nádvoří Svatopetrské baziliky
11. dubna 2020 – Bílá sobota
21:00 – Velikonoční vigilie
12. dubna 2020 – Slavnost Zmrtvýchvstání Páně
11:00 – mše svatá, v jejímž závěru udělí papež František požehnání Urbi et Orbi
Papež František: Nemějme strach, otevřme brány svého srdce Duchu svatému, aby nás očistil a vedl cestou vstříc plné radosti.
Při pravidelné středeční katechezi se papež František v knihovně Apoštolského paláce věnoval šestému blahoslavenství „Blahoslavení čistého srdce“ jehož příslibem je vidění Boha, a podmínkou čistota srdce.
Publikováno: 1. 4. 2020 15:15
Tradiční katechezi předcházelo jako obvykle čtení biblického úryvku v osmi jazycích. Petrův nástupce vybral úryvek z prvního listu Korinťanům (1 Kor 13,11-12), kde svatý Pavel mluví o vývoji řeči, poznání, usuzování a vidění Boha. Říká: »Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak Bůh poznává mne«. Papež František potom pokračoval v cyklu katechezí o blahoslavenstvích podle Matoušova evangelia a věnoval se šestému z nich: »Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha«.
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes budeme číst společně šesté blahoslavenství, jehož příslibem je vidění Boha, a podmínkou čistota srdce.
Žalm praví: »Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou« (Žl 27,7-9).
Tento jazyk vyjevuje žízeň po osobním vztahu s Bohem, nikoli mechanickém, mlhavém, nýbrž osobním vztahu. Také kniha Job popisuje tento upřímný vztah: »Zvěděl jsem o tobě jen podle doslechu, ale nyní tě zří moje oči« (Job 42,5). Často si říkám, že toto je životní cesta našich vztahů s Bohem. Známe Boha z doslechu, ale svojí zkušeností jdeme dál a dál, až Jej nakonec poznáme přímo, pokud jsme věrní. A to je zralost Ducha.
Jak dosáhnout této důvěrnosti, očividného poznání Boha? Je možné zamyslet se nad učedníky z Emauz, kteří mají Pána vedle sebe, »ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali« (Lk 24,16). Pán jim otevře oči lámáním chleba na konci cesty, která začala výčitkou: »Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci!« (Lk 24,25) – tak zní úvodní výtka. Zdrojem jejich slepoty je nechápavé a váhavé srdce. Je-li srdce nechápavé a váhavé, nevidí. Vidí jenom nejasně.
Tady je moudrost tohoto blahoslavenství: pro nazírání je nutné jít do sebe a dát prostor Bohu, protože, jak říká sv. Augustin, „Bůh je vnitřnější než mé vlastní nitro (interior intimo meo)“ (Vyznání, III,6,11). K vidění Boha neposlouží změna brýlí, hledisek nebo změna teologických autorů, kteří učí cestě. Je zapotřebí osvobodit srdce od jeho klamů! Toto je jediná cesta.
To je zásadní zralost, totiž uvědomovat si, že náš nejhorší nepřítel se často skrývá v našem srdci. Nejušlechtilejší bitva se vede proti vnitřním klamům, způsobeným hříchy. Hříchy totiž mění vnitřní vidění, hodnocení věcí, ukazují věci, které nejsou pravdivé anebo přinejmenším nejsou tak docela pravdivé.
Je tedy důležité pochopit, co je to čistota srdce. K tomu je zapotřebí připomenout, že podle Bible srdcem nejsou nejenom city, nýbrž nejhlubší nitro lidské bytosti, vnitřní prostor, kde je člověk sám sebou. Taková je biblická mentalita.
Matoušovo evangelium říká: »Jestliže tvé vnitřní světlo je tmou, jak hluboká bude sama temnota« (Mt 6,23). Toto „světlo“ je pohledem srdce, perspektivou, syntézou a bodem výkladu reality (srov. Evangelii gaudium, 143).
Co však znamená čisté? Srdce, které je čisté, žije v Pánově přítomnosti a uchovává v sobě, co je hodno vztahu k Pánu. Pouze takto má život „jednotný“, přímočarý, nepokřivený a prostý.
Očištěné srdce je tudíž výsledkem procesu, který zahrnuje osvobození i zřeknutí. Čisté srdce se nerodí, prožilo vnitřní simplifikaci a naučilo se odmítat v sobě zlo, což Bible nazývá obřízkou srdce (srov. Dt 10,6; 30,6; Ez 44,9; Jer 4,4).
Tato vnitřní očista implikuje zjištění, že část srdce je pod vlivem zla – Víte, Otče, cítím tak, myslím tak a dívám se tak, což je ohavné; uznávám, že tato část je špatná, zamlžená – aby bylo možné osvojit si umění nechávat se stále poučovat a vést Duchem svatým. Je to cesta od nemocného, hříšného srdce, které nemůže vidět správně, protože je v hříchu, k plnému světlu srdce – to je dílo Ducha svatého. On nás vede po této cestě. Ano, touto cestou srdce dojdeme k „vidění Boha“.
V tomto blaženém patření je eschatologická dimenze budoucnosti jako ve všech Blahoslavenstvích, totiž radost z Božího království, ke kterému se ubíráme. Je však i další dimenze: vidět Boha znamená chápat úradky Prozřetelnosti v tom, co se děje, uznávat Jeho přítomnost ve svátostech, Jeho přítomnost v bratřích, zejména chudých a trpících, a rozpoznávat Jej tam, kde se projevuje (Katechismus katolické církve, 2519).
Toto blahoslavenství je tak trochu plodem těch předchozích. Pokud vnímáme žízeň po dobru, jež přebývá v nás a uvědomujeme si, že žijeme z milosrdenství, začíná cesta osvobození, která potrvá celý život a vede až do nebe. Je to seriózní práce, kterou koná Duch svatý, pokud mu dáme prostor, aby jednal, a jsme otevřeni působení Ducha svatého. Proto můžeme říci, že je to dílo Boha v nás – uprostřed zkoušek a životní očisty – a toto dílo Boží a Ducha svatého vede k obrovské radosti, pravému pokoji. Nemějme strach, otevřme brány svého srdce Duchu svatému, aby nás očistil a vedl cestou vstříc plné radosti.
