Archiv článků za měsíc: Únor 2019

Díky sv. Cyrilovi jsme předběhli Evropu

Připomínáme si 1150. výročí úmrtí sv. Konstantina (Cyrila), jednoho z apoštolů Slovanů, filozofa, jazykovědce a diplomata, spolupatrona Evropy. Proč slavíme jeho památku doma i v Římě, kde je pochován v bazilice sv. Klimenta? A lze dnes vůbec vnímat jeho odkaz bez historických nánosů?

Sv. Cyril a Metoděj z velehradské baziliky na obraze malíře Jana Matejky. Repro KT

„Slyšte všichni lidé slovanští, slyšte Slovo, od Boha přišlo, Slovo, jež krmí lidské duše, Slovo, jež sílí srdce i rozum… Nahé jsou všechny národy bez knih. Neboť kdo přijmou knihy ty, Moudrost Kristus v nich mluví a duše vaše posiluje,“ čteme v Proglasu, předmluvě k staroslověnskému překladu evangelií sepsané sv. Cyrilem.

Slovo zde odkazuje jak ke Kristu, tak ve druhé rovině ke vzdělanosti vůbec či k „pokračování vtělení Slova“. Soluňští věrozvěstové se totiž nepodíleli jen na založení českého církevního společenství, ale položili základ české kultuře jako takové, spolu s jazykovou svébytností a její psanou podobou. V knize Je to náš příběh to připomíná teolog, religionista a kazatel Církve bratrské Pavel Hošek.

Spolupatroni Evropy

O zásluhách věrozvěstů Cyrila a Metoděje se při každém výročí píše mnoho. Někdo zdůrazňuje jejich byzantský původ a vazbu naší kultury na východní pravoslaví nebo roli našeho regionu jako „mostu mezi Východem a Západem“. Připomíná se i ekumenická ambice smíření, k němuž dávají předpoklad společné duchovní kořeny, starší než schizma. Jan Pavel II., slovanský papež, bratry ze Soluně ostatně roku 1981 prohlásil za spolupatrony Evropy.

S jejich rolí v našich dějinách se ovšem také manipulovalo – adorací východních kulturních forem, pseudovlasteneckým odporem k německému vlivu nebo nekritickým vzýváním všeslovanství – ať už při národním obrození nebo všudypřítomnou propagandou za komunistické totality.

Pokud těmto nepoctivým výkladům odkazu sv. Cyrila a Metoděje odoláme, spatříme před sebou pravou výjimečnost jejich díla. Zmiňme dva nejdůležitější aspekty: Bratři nenásilnou cestou získali lidové vrstvy obyvatelstva pro Kristovo evangelium, což v porovnání s misiemi v jiných zemích nebylo vůbec samozřejmé. A dále ze staroslověnštiny učinili srozumitelný liturgický jazyk, čímž jsme zdaleka předběhli středoevropské i západoevropské národy.

O dalších hodnotách, kterých byl sv. Konstantin i jeho mladší bratr Metoděj nositelem, se více dozvíte v následujících textech.

(autorka anonce: Tereza Zavadilová) 

(www.cirkev.cz)

 

Papež František manželům: Proste společně o každodenní lásku

V probíhajícím Národním týdnu manželství přinášíme několik rad a tipů papeže Františka na dobré manželství. Přestože jeho promluva k snoubencům a manželům je z roku 2014, její poselství je nadčasové.

Foto: Tiskové středisko Svatého stolce

1. Manželé musí být ochotní stát se „klenotníky

„Manželství je také každodenní prací, mohli bychom říci uměleckou prací, prací klenotníka, neboť úkolem manžela je činit manželku více ženou a úkolem manželky je činit z manžela více muže, a růst spolu také v lidskosti, jako muž a jako žena,“ byla první rada papeže Františka snoubencům a manželům.

2. Manželství je závazek na celý život

„Láska je vztah. Je to tedy skutečnost, která roste, a přirovnáním můžeme říci, že roste a staví se jako dům. A dům stavíme společně, ne sami,“ řekl dále papež František.

3. Manželství nemůže být postaveno jen na citech

„Manželství nemůžete postavit na písku pocitů, které přicházejí a odcházejí, ale musíte ho postavit na skále opravdové lásky, která pochází od Boha,“ pokračoval dále papež František.

4. Důležitá je kvalita manželství

„Vydařené manželství se nezakládá pouze na tom, že dlouho vydrží, ale důležitá je jeho kvalita,“ bylo další doporučení papeže Františka.

5. Proste společně o každodenní lásku

„V modlitbě Otčenáš říkáme: ´Chléb náš vezdejší dej nám dnes´. Manželé se můžou naučit modlit i takto: ´Pane, dej nám dnes naši každodenní lásku´,“ nabídl papež manželům a snoubencům.

6. Používejte tato tři slova: prosím, děkuji, promiň

„Mohu? Smím? Je zdvořilou žádostí, abych mohl vstoupit do života druhého, s respektem a pozorností,“ uvedl papež první slovo, které by nemělo v manželství nikdy chybět, a pokračoval druhým slovem: „Umíme děkovat? Ve vašem vztahu je důležité mít stále na paměti, že ten druhý je pro mě darem od Boha. A za Boží dary se děkuje.“

7. Klíčem ke štěstí je odpuštění

„Všichni víme, že ideální rodina neexistuje, ani ideální manžel nebo ideální manželka. A nebavme se o ideální tchýni… Existujeme my hříšníci. A Ježíš, který nás dokonale zná, nám sdělil tajemství: ´Nikdy nenechte skončit den, aniž byste požádali o odpuštění´,“ znělo další doporučení papeže Františka.

8. Udělejte každý den nezapomenutelným

„Jednejte tak, aby každý den byl opravdovým svátkem, manželství je svátkem, křesťanským svátkem a ne světským. Představte si, že byste na konci oslavy pili čaj. To nejde, bez vína není oslava,“ dodal papež František, jehož tipy na dobré manželství zahrnují lásku, trpělivost a modlitbu. Neboť poté, co si manželé slíbí své ´ano´, již nemůžou čekat s rukama složenýma v klíně, protože manželství je prací a celoživotním závazkem.

(Zdroj: Rome reports)

 

14. února – 1150 let od smrti svatého Cyrila

Dne 14. února slavíme nejen svátek sv. Valentina, ale připomínáme si i památku úmrtí sv. Cyrila. Letos uplyne již 1150 let od smrti tohoto „apoštola Slovanů“. Na 14. února připadá celocírkevní památka obou bratří.

Foto: Jiří Sedláček – Frettie / CC BY-SA 3.0

Konstantin, který krátce před smrtí přijal jako mnich jméno Cyril, a jeho starší bratr Michal, budoucí Metoděj, byli syny vysokého úředníka v Soluni. Cyril odmítl výhodný sňatek, přijal jáhenské svěcení a stal se knihovníkem konstantinopolského patriarchy. Vyučoval později filozofii, ale roku 858 nechal učitelské činnosti a uchýlil se do kláštera v Bíthýnii, kde žil už několik let jeho bratr Metoděj.

V roce 860 odešel Cyril spolu se svým bratrem k Chazarům u Kaspického moře, kde nalezli ostatky sv. Klimenta, čtvrtého římského papeže. Na žádost knížete Rastislava pak odešli Cyril i s Metodějem jako věrozvěsti na Velkou Moravu.

Cyril vytvořil slovanské písmo, jehož abeceda měla 38 písmen odvozených z písmen řeckých, hlaholici, která se během dalších staletí zjednodušila na cyrilici. Také přeložil do staroslověnštiny evangelia, apoštolář, misál a žaltář a napsal ke čtyřem evangeliím předmluvu, tzv. Proglas. Bratři na Velké Moravě působili přes tři roky, ale jejich činnost vzbudila nevoli bavorského biskupství; obzvlášť byla napadána církevněslovanská řeč v liturgii. Kníže Rostislav snil o vlastní církevní provincii, která by byla na říšské církvi nezávislá. Cyril se teda vydal do Říma, a byl slavnostně přijat papežem Hadriánem II., kterému předal ostatky sv. Klimenta.

Oba bratři výtečně obhájili své misionářské metody a bohoslužba ve staroslověnštině byla schválena. Za svého pobytu v Římě Cyril onemocněl a vstoupil zde do kláštera. Po padesáti dnech podlehl nemoci a 14. února 869 zemřel. Jeho tělo bylo pochováno v bazilice sv. Klimenta, kde je dodnes uctíváno. Cyril bývá zobrazován jako řeholník s knihou Písma svatého, které přeložil, někdy s andělem a s obrácenými pohany u svých nohou.

Metoděj se po smrti bratra Cyrila vrátil na Velkou Moravu, kde dál horlivě šířil křesťanství. V posledních letech života také pokračoval v překladu Bible a bohoslužebných knih. Zemřel na Moravě 6. dubna 885 a byla za něj hned ve třech řečech (latinsky, řecky a slovansky) sloužena mše svatá. Pochován byl v hlavním moravském chrámu na levé straně ve zdi za oltářem Bohorodičky Marie. Dosud se však nezjistilo, kde tento mariánský chrám stál. Žáci věrozvěstů po vyhnání z Moravy odešli působit do Bulharska a Chorvatska. Užívání slovanského jazyka v bohoslužbě zakázal papež Štěpán VI. 11 let po Metodějově smrti.

Bratrům ze Soluně vděčíme za křesťanskou víru i kulturu, jejíž přijetí nás zařadilo mezi civilizované národy. S liturgií v národním jazyce předešli dobu o 11 století. Až II. vatikánský koncil v letech 1962-65 jim dal za pravdu, že při liturgii se sluší chválit Boha všemi místními jazyky.

Na Moravě byli oba věrozvěsti již ve 14. stol. uctíváni jako patroni. Centrem úcty se stal cisterciácký kostel na Velehradě, vysvěcený v roce 1228. K oficiálnímu svatořečení došlo v roce 1880. Jejich památka byla původně stanovena na 20. března. V roce 1863 byla pro České země a Slovensko změněna Piem IX. na slavnost 5. července., zatímco v martyrologiu je pro celou ostatní církev datum jejich památky stanoveno na 14. února. V roce 1863 byli Cyril a Metoděj prohlášeni za patrony všech slovanských národů a papež Jan Pavel II. je 31. prosince 1980 prohlásil za spolupatrony Evropy s odůvodněním, že vedle zásluh o kulturu bojovali za jednotu církve východní se západní a ukázali správnou cestu ke sjednocení Evropy. Tento papež také vydal v roce 1985 encykliku Slavorum apostoli (Apoštolové Slovanů) jako připomínku evangelizačního díla svatého Cyrila a Metoděje.

17. února v 10.00 hodin bude v bazilice sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě slavena mše svatá k tomuto významnému jubileu. Hlavním celebrantem bohoslužby bude arcibiskup olomoucký Jan Graubner. Mši svatou bude přenášet živě i TV Noe.

U příležitosti společné cesty předsedů poslaneckých sněmoven českého a slovenského parlamentu na česko-slovenskou připomínku 1150 let od smrti sv. Cyrila v Římě (21.-22. března) byla ustanovena i delegace za ČBK – biskup Ladislav Hučko a biskup Antonín Basler. Hlavními body programu by měla být bohoslužba v bazilice sv. Klimenta spojená s pietním aktem u hrobu sv. Cyrila, soukromá audience u Svatého Otce a oslava  95. narozenin kardinála Tomka.

(Zdroj: catholica, edejiny)

(www.cirkev.cz)