Nejnovější příspěvky

Litoměřickou diecézi bude i nadále spravovat Stanislav Přibyl

Litoměřickou diecézi bude i nadále spravovat Stanislav Přibyl

18. 4. 2026, Jiří Nývlt

Apoštolským administrátorem litoměřické diecéze jmenoval papež Lev XIV. jejího dosavadního biskupa a nově jmenovaného arcibiskupa pražského Stanislava Přibyla. Při bohoslužbě v katedrále sv. Štěpána, při níž se litoměřický biskup loučil se svou diecézí, to dnes oznámil apoštolský nuncius Jude Thaddeus Okolo.

„Svatý otec nás stále vybízí, abychom my, jako biskupové a správci diecézí či církevních institucí, i vy všichni ostatní bratři a sestry, každý na svém místě, plnili různé role při spolupráci s ním na budování Božího království zde na zemi,“ uvedl apoštolský nuncius a doplnil, že litoměřická diecéze nabídla této vzájemné spolupráci v rámci místní církve v České republice velmi mnoho a po jmenování svého biskupa na arcibiskupský stolec v Praze stojí před velkou výzvou.

„Před třemi lety, při hledání kandidátů na biskupský stolec v Litoměřicích, jsem provedl rozsáhlý a důkladný průzkum, abych se seznámil se situací v této krásné diecézi. Množství odpovědí odhalilo vedle mnoha pozitivních skutečností nemálo těžkostí,“ zdůraznil nuncius. Při předávání diecéze od něj pak Stanislav Přibyl obdržel „pokyny ohledně iniciativ a záležitostí, kterým měl věnovat hlavní pozornost i nedostatků, které bylo třeba napravit, a také priorit diecéze, kterými se měl zabývat“.

„Mnoho z uvedených úkolů však zatím zůstává nesplněno a jmenování nástupce Stanislava Přibyla v Litoměřicích bude ještě nějakou dobu trvat,“ upozornil Jude Thaddeus Okolo. Prefekt Dikastéria pro biskupy, arcibiskup Filippo Iannone jej proto požádal, aby dal ve známost dekret, kterým Lev XIV. jmenuje od 25. dubna Stanislava Přibyla (po nástupu do úřadu arcibiskupa pražského) apoštolským administrátorem litoměřické diecéze.

„Z toho důvodu se v souvislosti s uvolněním biskupského stolce v Litoměřicích nebude konat zasedání sboru konzultorů za účelem volby diecézního administrátora,“ informoval apoštolský nuncius.

Sbor konzultorů (consilium consultorum) je malá, právně přesně definovaná skupina kněží, která v diecézi funguje jako trvalý poradní orgán biskupa a zároveň jako základní „záchranný“ orgán pro případ uprázdnění biskupského stolce. Volba diecézního administrátora tímto sborem se řídí církevním právem (kánony 419–430). Probíhá rychle, tajně a většinovým hlasováním. Pokud by sbor volbu neprovedl, právo jmenovat administrátora přechází na metropolitu.

Lev XIV. této situaci předešel a rozhodl, že Stanislav Přibyl bude spravovat litoměřickou diecézi až do jmenování a uvedení do úřadu nového diecézního biskupa v Litoměřicích. A to se všemi pravomocemi, které má diecézní biskup.

(www.dltm.cz)

 

Biskup Stanislav Přibyl se rozloučil s litoměřickou diecézí

Biskup Stanislav Přibyl se rozloučil s litoměřickou diecézí

„Aby mohlo být vítání, musí být i loučení,“ pozdravil biskup Stanislav Přibyl zaplněnou katedrálu sv. Štěpána citátem z filmu Vratné lahve. V sobotu 18. dubna se s ním přišli rozloučit lidé z celé diecéze i představitelé veřejného života do katedrály sv. Štěpána v Litoměřicích. V sobotu 25. dubna Stanislava Přibyla totiž oficiálně přivítají v čele pražské arcidiecéze. A litoměřickou diecézi pak čeká (neznámo kdy) další vítání: nového biskupa.

image:Image 86/source/orig/85221_69988_0_20260418_112130.jpg
Foto: Jiří Macháně

 

„V podobné situaci loučení je i zde přítomný pan nuncius. Také on odchází do nového působiště, za nelehkou službou na Haiti,“ přivítal na úvod bohoslužby papežského velvyslance.

Nebojme se

V kázání pak Stanislav Přibyl povzbuzoval v duchu evangelia „nebát se“: „Nebojme se toho, co se děje ve světě a co nás děsí, nebojme se církve, která se mění. Nebojme se výzev, které přicházejí. A nebojte se ani slabosti, ať už vlastní nebo slabosti církve, protože Kristus je Pánem nad rozbouřeným mořem i nad našimi slabostmi,“ povzbudil místní církev, od které odchází na svatovojtěšský stolec. Připojil také díky: „Přátelé, dnes neděkuji jen za uplynulý čas. Děkuji totiž současně za víru, která má budoucnost. Litoměřická diecéze má své poslání, svou krásu i své kříže. Ale především má Krista, který ji vede, a proto má budoucnost.“ Celá homilie je k dispozici zde.

Poděkování

Závěr bohoslužby patřil poděkováním, které přednesli delegát ad omnia (dosavadní generální vikář) P. Radek Jurnečka, probošt kapituly P. Józef Szeliga, katedrální farář P. Jiří Hladík a za shromážděné starosty i za sebe samého promluvil hejtman libereckého kraje Martin Půta.

Radek Jurnečka zkraje zažertoval s přáním, aby se Stanislavu Přibylovi dobře dařilo v Praze nebo i v Římě „Podle toho, kam až dojdeš,“ rozesmál katedrálu a dodal: „Díky za všechny radostné i bolestné okamžiky, které jsme spolu prožívali a nesli je spolu. A někdy jsi je musel nést sám,“ připomněl i nelehký úděl biskupské služby. „Přeji ti, abys zůstal svůj a dál rozvíjel všechna svoje obdarování od Hospodina,“ uzavřel Radek Jurnečka a poděkoval také odcházejícímu apoštolskému nunciovi za jeho návštěvy a péči v litoměřické diecézi.

Probošt katedrální kapituly P. Józef Szeliga připomněl, že Stanislav Přibyl se s Litoměřicemi loučí už podruhé, prvně když odcházel ze služby generálního vikáře. „Dva roky tvé současné služby byly provázené velkým nasazením, oživil jsi diecézi duchovně i prakticky. Zůstane za tebou oprava tří kanovnických domů, rekonstrukce náměstí, připravovaná rekonstrukce katedrály a další projekty. V duchovní oblasti je to třeba fungující katechetické centrum, nebo tvé Biskupské chlebíčky, tedy videa, která sledují lidé, kteří do kostela ani nechodí,“ uvedl.  

Farář dómské farnosti P. Jiří Hladík při svém děkování připomněl, že bylo patrné, že Stanislav Přibyl měl svou diecézi i biskupské město rád. „Ale Praha není opravdu tak daleko a jste metropolitou, takže budeme nadále spojení. Pro litoměřickou diecézi je to čest, že jste se stal arcibiskupem. Není to poprvé, kdy byl místní biskup jmenován na arcibiskupský stolec. První byl Vincenz Eduard Milde, který odešel až do Vídně. Přeji hodně Božího požehnání na přímluvu sv. Vojtěcha, který to tam v Praze také neměl jednoduché. Za vše veliké Pán Bůh zaplať,“ děkoval P. Hladík.

Hejtman Martin Půta biskupa pozdravil nejen za Liberecký kraj, ale i za samosprávy. „Přišel jsem poděkovat za všechny, které jste posadili do VIP prostoru. Všichni jsme se tam cítili nepatřičně. Chci vyzdvihnout spolupráci v posledních letech. Mám velkou radost za každou spolupráci mezi církví, městy a občany, viditelně za opravené památky. Chci poděkovat za lidský přístup. Potkávám se s lidmi, kteří nechodí do kostela a často v souvislosti se setkáním s vámi mluvili o lidském slovu a skvělém zážitku. Přeju vám, aby to podobně fungovalo v Praze,“ popřál Stanislavu Přibylovi a v souvislosti s rozhovory, které biskup v poslední době poskytl, zdůraznil, že je správně, když se za církev ozývá směrem k lidem, kteří nemají dobré úmysly. „Církev by neměla mlčet,“ řekl a přešel do osobní roviny: „Děkuji ti Stanislave za všechny naše osobní rozhovory a za jeden impuls z poslední doby, který jsem od tebe dostal.“

Nuncius: správcem litoměřické diecéze bude její dosavadní biskup

Závěrečného slova se ujal nuncius Jude Thaddeus Okolo. Poděkoval biskupovi za službu v litoměřické diecézi a oznámil, že apoštolským administrátorem litoměřické diecéze jmenoval papež Lev XIV. jejího dosavadního biskupa a nově jmenovaného arcibiskupa pražského Stanislava Přibyla. „Před třemi lety, při hledání kandidátů na biskupský stolec v Litoměřicích, jsem provedl rozsáhlý a důkladný průzkum, abych se seznámil se situací v této krásné diecézi. Množství odpovědí odhalilo vedle mnoha pozitivních skutečností nemálo těžkostí,“ zdůraznil nuncius. Při předávání diecéze od něj pak Stanislav Přibyl podle nunciových slov obdržel „pokyny ohledně iniciativ a záležitostí, kterým měl věnovat hlavní pozornost i nedostatků, které bylo třeba napravit, a také priorit diecéze, kterými se měl zabývat“.

„Mnoho z uvedených úkolů však zatím zůstává nesplněno a jmenování nástupce Stanislava Přibyla v Litoměřicích bude ještě nějakou dobu trvat,“ upozornil Jude Thaddeus Okolo. Prefekt Dikastéria pro biskupy, arcibiskup Filippo Iannone jej proto požádal, aby dal ve známost dekret, kterým Lev XIV. jmenuje od 25. dubna Stanislava Přibyla (po nástupu do úřadu arcibiskupa pražského) apoštolským administrátorem litoměřické diecéze.

Ke stěhování biskupa do Prahy i ke svému na Haiti pronesl poznámku „To je život.“ Biskup pak mezi kněžími v sakristii v žertu prohlásil, že to bude nové heslo litoměřické diecéze.

Na mši svatou navázala oslava na biskupství, kam Stanislav Přibyl pozval celé shromáždění na pohoštění a sklenku vína a také piva z Biskupského pivovaru U svatého Štěpána.

(www.cirkev.cz)

Neděle Božího Milosrdenství

Neděle Božího milosrdenství

 

Druhá neděle velikonoční, která letos připadá na 12. dubna, se v církvi slaví jako „Neděle Božího milosrdenství“. V jubilejním roce 2000 tak rozhodl sv. Jan Pavel II. Stalo se tak při mši spojené s kanonizací sv. Faustyny Kowalské. Právě s touto mystičkou je zvláštní úcta k Božímu milosrdenství spojena.

image:Image 28/source/orig/27769_obraz-boziho-milosrdenstvi.jpeg

„Toužím po tom, aby se slavil svátek Milosrdenství. (…) Tato neděle má být svátečním dnem Milosrdenství.“ (Ježíš v Deníčku sv. Faustyny Kowalské)

Sestra Faustyna ve 30. letech 20. stol. zažila řadu osobních setkání s Kristem. Z těchto mystických zkušeností se zrodila úcta k obrazu Božího milosrdenství, Krista oslaveného, z jehož srdce tryskají paprsky symbolizující vodu a krev z probodeného boku – toho boku, do něhož vložil ruku sv. Tomáš, jak o tom slyšíme z evangelia právě na tuto neděli (srv. Jan 20,27).

Sv. Jan Pavel II. byl ctitelem sestry Faustyny, kterou také kanonizoval právě na II. velikonoční neděli roku 2000. Krom toho kladl důraz na tajemství Boží lásky k člověku, o níž ve své encyklice Dives in misericordia napsal, že „milosrdenství je jejím druhým jménem a zároveň zvláštním způsobem jejího zjevení a uskutečnění“. Za pozornost stojí, že Jan Pavel II. se vrátil do náručí Milosrdného Otce v předvečer Neděle Božího milosrdenství roku 2005.

Rovněž o vigilii této neděle, 11. dubna 2015, vydal papež František bulu Misericordiae vultus, kterou ohlásil Jubilejní rok Milosrdenství. V tomto textu se nejednou na sv. Jana Pavla II. odvolává: „Jeho učení je dnes aktuální více než kdy jindy a zasluhuje si, aby v tomto svatém roce bylo oživeno. Přijměme nově za svá jeho slova: »Církev žije svým pravým životem, když vyznává a hlásá milosrdenství ‒ nejvýše obdivuhodnou vlastnost Stvořitele a Vykupitele ‒ a když přivádí lidi k pramenům Spasitelova milosrdenství, které sama střeží a spravuje.«“

Druhou velikonoční nedělí uzavíráme oktáv Zmrtvýchvstání Páně, vzkříšení „Ježíše Krista, který svou smrtí a zmrtvýchvstáním přináší spásu spolu s milosrdenstvím, které ospravedlňuje“, jak napsal papež František. Radost z Kristova vítězství nad smrtí se v tento den spojuje s radostí z jeho vítězství nad naší vinou a hříchem. Spolu s apoštolem Tomášem vyznáváme: „Můj Pán a můj Bůh!“ a se sv. Faustynou jedním dechem dodáváme: „Ježíši, důvěřuji ti!“

(www.cirkev.cz)

Papež Lev XIV. vyzval k ukončení války: Přestaňte vyrábět zbraně!

Papež Lev XIV. vyzval k ukončení války: Přestaňte vyrábět zbraně!

11. 4. 2026, 20.01

 

Při modlitební vigilii za mír ve světě vyzval papež Lev XIV. světové lídry, aby ukončili konflikty a dali přednost dialogu před zbrojením. „Zastavte se. Je čas na mír. Usedněte k jednacímu stolu, nikoli k plánování smrtících činů,“ apeloval.

image:Image 86/source/orig/85030_9papez-lev-xiv-vigilie-modlitebni.jpeg
Vatican Media

 

Za účasti více než deseti tisíc věřících, kteří zaplnili baziliku sv. Petra i přilehlé náměstí, vedl papež Lev XIV. modlitbu za mír ve světě. Na úvod pozdravil i ty, na něž se do chrámu nedostalo, a poděkoval jim za účast.

Připomněl přitom Ježíšova slova: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ Vyzval přítomné ke společné modlitbě na přímluvu Matky Boží a zdůraznil, že právě modlitba je vyjádřením naděje, že mír je možný – nový mír, v němž mohou žít všichni.

Výzva k ukončení války a odpovědnosti lídrů

Svatý otec důrazně vyzval politické představitele, aby opustili logiku války a přezbrojování. Namísto toho je vyzval k dialogu, mediaci a hledání společných řešení. Potvrdil, že církev bude i nadále neochvějně hlásat poselství míru, a to i v situacích, kdy se setká s nepochopením či odmítnutím. „Budeme vštěpovat poslušnost Bohu spíše než jakékoli lidské autoritě,“ zdůraznil.

Silnou část jeho projevu tvořila připomínka utrpení dětí ve válečných oblastech. Papež uvedl, že dostává množství dopisů dětí, které podle něj odhalují skutečnou tvář konfliktů. „Skrze optiku jejich nevinnosti je patrná veškerá hrůza a nelidskost činů, jimiž se někteří dospělí dokonce chlubí,“ řekl.

Do modlitby růžence, která byla součástí vigilie, se zapojili věřící z celého světa – osobně i prostřednictvím přenosů. Rozjímání vycházela z textů církevních otců, například sv. Augustina, sv. Jana Zlatoústého či sv. Ambrože. Symbolickým gestem bylo zapalování svící plamenem z Lampy míru v Assisi, hořící u hrobu sv. Františka.

Papež zdůraznil, že modlitba není únikem před realitou ani způsobem, jak otupit bolest způsobenou nespravedlností. Naopak ji označil za „nejuniverzálnější a proměňující odpověď na smrt a násilí“. Připomněl také slova Ježíše o víře, která dokáže „přenášet hory“, a dodal, že i malý projev víry může pomoci čelit současným krizím.

„Válka rozděluje, naděje spojuje. Pýcha pošlapává druhé, láska pozvedá. Modlářství oslepuje, živý Bůh osvěcuje,“ uvedl papež a zdůraznil, že lidstvo není odsouzeno k opakování násilí. Podle papeže není nikdo uzavřen do předem daného osudu, přestože svět často působí jako místo, kde se neustále hromadí nové konflikty a oběti.

Ve svém projevu navázal na výzvy Jana Pavla II., zejména jeho apel „už žádná válka“, a připomněl odpovědnost každého jednotlivce i celých národů usilovat o mír. Varoval před „modlářstvím moci a peněz“ a odmítl demonstraci síly prostřednictvím války. „Dost už války. Skutečná síla se projevuje ve službě životu,“ zdůraznil a dodal, že je třeba spojit morální a duchovní sílu lidí napříč generacemi, kteří se rozhodují pro mír a pomáhají napravovat škody způsobené konflikty.

Výzva směřovala především k politickým lídrům, které papež označil za nositele zásadní odpovědnosti. „Zastavte se. Je čas na mír,“ zopakoval. Zároveň však připomněl, že odpovědnost neleží jen na nich, ale na každém jednotlivci. Odmítnutí války musí podle něj být patrné nejen v prohlášeních, ale i v konkrétních činech.

Mír začíná u každého z nás

Papež vyzval k osobní proměně a opuštění násilí v každodenním životě – v rodinách, školách i komunitách. Právě zde se podle něj buduje „království míru“, které stojí na dialogu, spravedlnosti a odpuštění. Zároveň apeloval na návrat k umírněnosti, lásce a „dobré politice“. „Každý má své místo v mozaice míru,“ připomněl a vyzval k aktivnímu zapojení podle osobního povolání.

Na závěr papež vyzval k vytrvalé modlitbě a hluboké vnitřní proměně. Připomněl, že církev bude i nadále sloužit smíření a pokoji, i když její postoj může vyvolávat odpor. Vyjádřil také naději, že každé společenství se může stát „domem míru“, kde se lidé učí překonávat nepřátelství prostřednictvím dialogu. „Nyní více než kdy jindy musíme ukázat, že mír není utopie,“ zdůraznil.

Úplně na konec se papež obrátil ke všem lidem jako k jedné lidské rodině, která sdílí bolest i naději, a znovu připomněl výzvu svého předchůdce: „Už žádná válka.“

Zdroj: Vatican News, anglická sekce 

(www.cirkev.cz)